V kontextu událostí posledních let je vzdělávání a jeho formám věnováno mnohem více pozornosti, než bylo v minulosti zvykem. Učitelé i další odborníci působící ve školství si pokládají otázky, jak učit co nejefektivněji a jak z masy probírané látky vybrat pod tlakem času to nejdůležitější. Program Street Law se snaží na tyto otázky odpovídat od 70. let minulého století. Street Law se vyvinulo v USA na Georgetown University ve Washingtonu DC. Již tehdy fungovalo jako univerzitní program a sdružovalo studenty práv, kteří se o vzdělávání zajímali a svým dílem chtěli vzdělávacímu systému přispět. Začali tedy docházet do lokálních škol, kde děti učili jejich základním právům a povinnostem tak, aby získali alespoň to nejzákladnější právní povědomí. Specifikem bylo, že k výuce používali interaktivní metody dětem blízké a snažili se pracovat především s jejich již nabytými zkušenostmi.[1]

Hlavní cíl programu Street Law zůstal v čase nezměněn. Je jím primárně zvyšování právní gramotnosti mládeže podporou porozumění právu. Street Law je totiž založeno na myšlence, že díky znalosti a hlavně pochopení svých práv získají lidé větší důvěru v možnost řešení vlastních právních problémů a lepší orientaci v každodenních právních situacích.[2] Program se totiž snaží vysvětlovat, jak právo funguje a že lidé obecně mohou díky získaným znalostem a zkušenostem svá práva často úspěšně hájit sami.

Přínos a samotné hodnoty Street Law je možné ukázat na tzv. pyramidě učení prof. Ergara Dalea. Dle jeho studií se totiž většina studentů ve školách nikdy neučila kriticky přemýšlet, objevovat a řešit skutečné problémy, naopak byli velmi často nuceni zapamatovat si a memorovat určitá fakta. Výsledkem tohoto procesu bylo, že jakékoli znalosti, které získali, byly v jejich reálném životě vlastně úplně nepoužitelné. Z tohoto důvodu tvrdil, že by se přístup ve vzdělávacím prostředí měl určitým způsobem změnit tak, aby byl kladen důraz na praktickou zkušenost, která se bude opírat o reálný sociálně-právní základ.[3]

Prof. Dale je také prvotním autorem tzv. pyramidy učení, kde se snaží ukázat efektivitu jednotlivých výukových metod. Říká, že lidé se obecně naučí jen 10 % toho, co čtou, 20 % toho, co slyší, ale naopak 70 % toho, co si sami vyzkouší nebo o čem musí sami přemýšlet a diskutovat. No a konečně si pak lidé dle pyramidy zapamatují 90 % toho, co mají sami vysvětlit a naučit jiné.[4] Street Law vzalo učení prof. Dalea za svá vlastní a snaží se ukázat, že vzdělávat jde participativně, interaktivně a efektivně, a to právě i v právu samotném.

Jak je již zmíněno výše, Street Law na právnických fakultách po celém světě funguje jako samostatný předmět a sdružuje studenty, kteří dojíždí hlavně na základní a střední školy učit o právu. Zapíšou si ho zpravidla studenti, se kterými rezonuje tematika vzdělávání, přemýšlí nad působením v akademické sféře, anebo je jen baví pracovat s dětmi či se chtějí zlepšit ve svých komunikačních a prezentačních dovednostech. Z toho je patrné, že Street Law má pro tyto studenty celou řadu rozměrů. Prvním z nich je jistě ten znalostní, kdy se snaží sami naučit určité znalosti v oblasti práva a následně tyto znalosti předávat ve zjednodušené formě dál. Druhým, patrně podstatnějším, rozměrem programu je rozvoj v oblasti dovedností, což vlastně pro přednášející studenty znamená naučit se správně komunikovat a prezentovat nabyté znalosti, stejně jako dokázat z poměrně široké množiny znalostí vybrat jen to skutečně podstatné a v praxi použitelné.

Program se vyznačuje ale také neopomenutelným sociálním přesahem, a to jak pro studenty přednášející, tak pro samotné posluchače. Smyslem je vzdělávat tak, aby poté byli lidé sami schopni řešit základní každodenní problémy, které jsou právního charakteru. Učí také porozumět na první pohled zcela nesrozumitelnému právnímu textu. Smyslem Street Law je tak vytvořit jakýsi most mezi laickou veřejností a právem samotným. Na druhou stranu poskytuje studentům práva příležitost zažít sociální spravedlnost v reálném světě a zároveň poskytnout službu společnosti a získat cenné poznatky o jejich potenciálu jako budoucích právníků nebo zaměření své budoucí praxe.

Street Law se zaměřuje primárně na vzdělávání mládeže. Samotná realizace výuky tak probíhá formou výukových bloků na základních a středních školách, kam studenti právnických fakult dochází učit právo v rámci hodin občanských výchov, resp. základů společenských věd. Vždy a pro jakékoli právní téma přitom používají propracované interaktivní metody výuky, které se v souladu s Daleovou pyramidou učení také vždy vyznačují vysokým stupněm zapojení samotných posluchačů. Ti si tak při hodině vyzkouší na vlastní kůži např. reklamovat zakoupené zboží, diskutovat s ostatními nad otázkami omezování lidských práv, bojovat za své názory v simulovaném parlamentu nebo obhajovat člověka v simulovaném soudním procesu. 

Právě tyto interaktivní vysoce participační metody jsou tím, co Street Law nejtypičtěji definuje. Jejich tvorba je v režii jednotlivých studentů, přitom vždy za supervize a spolupráce s dohlížejícími akademickými pracovníky. Studenti ale musí sami přemýšlet nad tím, jakou metodu pro přednášené téma zvolí, aby byla hodina samotná pro posluchače přínosná a atraktivní. Díky tomu si tak vedle syrových znalostí odnesou i zážitek a praktickou dovednost, která je pro ně přenositelná do běžného života.

V sérii navazujících článků nahlédnete do osobních zkušeností absolventů programu Street Law na PF UP v Olomouci. Jejich příspěvky detailněji popisují, jak Street Law funguje v praxi a jaký konkrétní přínos může taková výuka představovat, a to jak pro přednášejícího, tak pro posluchače samotné. Dále vysvětlí, proč jsou vlastně interaktivní metody a faktické zapojení tolik klíčové. Ve svých příspěvcích ale budou blíže představeny i samotné metody výuky, na kterých streetlawyeři demonstrují prakticky neomezené možnosti Street Law a které dokazují, že kreativitě se meze skutečně nekladou. Série článků tak může být i inspirací nejen pro budoucí streetlawyery, ale také pedagogy, se kterými rezonují aktivní metody výuky a chtějí své studenty do hodin zapojit, nebo je třeba jen trochu oživit.

[1] MONTANA, G. Patricia. Lessons from the Carnegie and Best Practises Reports: A Look at St. John´s University School of Law´s Street Law Program as a Model for Teaching Professional Skills. Thomas M. Cooley Journal of Practical and Clinical Law, vol. 11, no. 1, 2009, s. 99–⁠101.

[2] RYAN, Francine. Streetlaw: What Is That All About?. Lawyer-Monthly.com, 11.5.2018. Dostupné online.

[3] ANDERSON, Heidi Milia. Dale´s Cone of Experience. Dostupné online. Dále též LEE, Sang Joon. REEVES, Thomas C. Edgar Dale and the Cone of Experience. Dostupné online.

[4] ANDERSON, Heidi Milia. Dale´s Cone of Experience. Dostupné online.