Zdroj obrázku: Luigi Mengato | Licence Attribution 2.0 Generic (CC BY 2.0)

Dříve, než jsem si kdy stoupla před třídu s cílem je něco nového naučit, byla jsem několik let instruktorkou volnočasových aktivit pro děti i dospělé. Během té doby celkem rychle pochopíte, že výklad není nejefektivnější varianta při školení oudoorových aktivit (lanové centrum, paintball atd.). Ve chvíli, kdy vyvažujete mezi ochranou zdraví účastníků a pozitivní motivací ke zvládnutí aktivity, nepotřebujete, aby si osvojili kompletní terminologii ani aby uměli vyjmenovat všechna rizika dané aktivity. Naopak je podstatné, aby si účastníci odnesli: Proč dané ochranné prvky mají a k čemu slouží? Pro správné pochopení onoho „Proč?“ je následně důležité si danou aktivitu bezpečně vyzkoušet, například v lanovém centru na trenažeru dostupného ze země.

Obdobným způsobem přistupuji i k výuce. Tím pro mě ožívá poučka Street Law zažít právo jinak. Při vedení výuky se snažím rovnoměrně vyvažovat mezi požadovanými znalostmi a vybudováním zájmu o dané téma. V inspirativním prostředí je totiž možné růst společně, přesto však různě rychle na základě individuálních možností každého ze studentů. Metod, jak toho docílit, je rozhodně více, já se však budu zabývat jen metodami využívající pohyb studentů. Před aplikací těchto metod je důležité uklidit pracovní prostor na vybraných místech nebo v celé třídě a nechat každému studentovi pouze něco na psaní (případně i papír).

Zapojování pohybových prvků do běžných vyučovacích hodin a neseparovat je pouze na tělesnou výchovu nezvyšuje pouze průměrnou dobu pohybových aktivit u studentů, ale má i pozitivní vliv na vnímání samotné výuky. Pomocí pohybových aktivit je možné konkretizovat a lépe chápat učivo, podporovat pozitivní vztah k učení a oddálit únavu i ztrátu pozornosti. Učení v pohybu zároveň oživuje operace s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí. Student je tak schopen vytvořit si komplexnější pohled na daný problém, ať v matematice, fyzice nebo společenských vědách. Obvykle se využívají prvky dramatické výchovy, což podporuje kreativní myšlení studentů.[1]

Důvody zvoleného způsobu závěrem uvedu i více prakticky. Vzhledem k tomu, že obvykle ve třídě v rámci výuky Street Law trávíme málo času, snažím se rozbít pasivní přístup k výuce studentů. Přístup, který jsem si k tomu vybrala, je malý pohyb během výuky, zkrátka tak, aby neměli možnost odsedět na jednom místě celou hodinu. Výhodou tohoto způsobu je větší aktivita studentů během výuky, prožití hodiny. Nevýhodami je naopak zvýšený hluk, riziko možného úrazu, možnost pracovat se sníženým množstvím pomůcek.

Následující metody jsou určeny pro propojení výuky s pohybovou aktivitou studentů:

Brainstorming

Popis aktivity: aktivita spočívá v přiřazování myšlenek k ústřednímu tématu. Studenti tak mají možnost neuspořádaně využívat veškeré své asociace s daným tématem.[2] V případě, že chceme studenty do aktivity zapojit pohybem, postačí je nechat psát jejich myšlenky na tabuli nebo flipchart. Při brainstormingu je důležité nechat psát naprosto všechny myšlenky k danému tématu, které studenti mají. Až po skončení této fáze přednášející v kooperaci se studenty vylučují myšlenky, které jsou mimo téma. U středoškolských studentů je možné, aby sami přemýšleli, které z napsaných asociací jsou chybné.

Vhodné pro: jakékoliv studenty.

Zařazení aktivity: metodu je vhodné zařadit na úvod k tématu, tak abychom znali orientaci žáků v nově vyučované látce.

Myšlenková mapa

Popis aktivity: aktivita je komplikovanější než brainstorming. Studenty pohybem zapojujeme stejným způsobem, necháváme je psát/kreslit na tabuli. Základem není jen přednést všechny myšlenky k danému tématu, ale umět je i tematicky strukturovat. Existují dva způsoby vytváření myšlenkové mapy, první metodou je užití nejprve brainstormingu a na něj navázat právě vytvořením myšlenkové mapy. Druhý složitější, ale i zajímavější způsob vytváření myšlenkové mapy je tzv. od nuly. Pozitivem této možnosti je větší míra kreativity při vytváření mapy.[3]

Vhodné pro: starší studenty. Šikovní žáci vyšších tříd základní školy, středoškolští studenti.

Zařazení aktivity: myšlenková mapa je vhodná na úvod tématu stejně jako brainstorming; také může být i vhodným výstupem k uzavření tématu, nebo utřídění si myšlenek po ní.

Definice

Popis aktivity: metoda definice testuje znalosti a kreativitu studentů. Průvodce výukou si nachystá pojmy k danému tématu a studenti zkoušejí na definici daného pojmu přijít.[4] Způsob, jakým metodu implementovat do výuky se zapojením pohybu studentů, tkví v tom, že pojem napíšeme na tabuli nebo flipchart a studentům rozdáme lepítka, aby se pokusili pojem vysvětlit. Studenti pak chodí lepítka na tabuli nebo flipchart lepit tak, aby na řádku byly všechny varianty vytvořené definice a ve sloupcích pod nimi opakování téže definice. Průvodce výukou pak vyhodnotí, která definice k danému pojmu je nejpřiléhavější. Studenti mají všechny definice načtené, a proto se s nimi lépe při vysvětlování pracuje. Závěrem doporučuji, aby vyučující upozornil studenty na stručnost a výstižnost jejich definic tak, aby se definice vlezla na lepítko.

Osobně ráda zapojuji modifikaci této metody při výkladu, kdy nechci po studentech vytvořit definici daného pojmu, ale vysvětlit rozdíl mezi pojmy, které se u laické veřejnosti mohou často zaměnit např. zabití X vražda; exekuce X výkon rozhodnutí atd.

Vhodné pro: studenty středních a vysokých škol.

Zařazení aktivity: aktivitu je vhodné zařadit během celé výuky.

Role play

Popis aktivity: jak název metody napovídá, v této aktivitě hrajeme se studenty předem dané role. Je více možností, jakým způsobem metodu aplikovat. Představíme si dvě, které vyžadují po studentech největší podíl pohybové aktivity. Role play „Naprav chybu“ znamená, že vyučující předvedou danou scénku, která je záměrně ztvárněná v rozporu s právními předpisy a studenti mají za úkol ve scénce najít daný problém a ztvárnit ji správně (tzn. v souladu s právními předpisy). Pokud ji první skupina neztvární správně, můžeme dát prostor i další. Závěrem si se studenty zopakujeme, v čem chyba byla a k jakým porušením právních předpisů došlo. Druhá varianta role-play dle scénáře znamená, že vytvoříte scénáře a rozdáte je do skupin vytvořených ve třídě. Skupiny mají omezený čas na rozdělení si úkolů ze scénáře a následně scénku přehrají celé třídě. Následně si scénku s třídou proberete z pohledu práva, co bylo nebo naopak nebylo dodrženo atd.[5] Osobně se vždy snažím, aby se následného vysvětlování ujala spíše prezentující skupinka nežli já. Vyučující musí při tomto způsobu aplikace dávat pozor, občas se studenti nechají unést a určitou skutečnost psanou ve scénáři nepřehrají, což může ovlivnit předpokládané hodnocení scénky. Pokud je opomíjená skutečnost opravdu podstatná, doporučuji do toho vstoupit až po vysvětlení a prodiskutovat se studenty modifikaci této scénky.

Vhodné pro: všechny ročníky. Metoda je lépe přijímána mladšími studenty než těmi staršími.

Zařazení aktivity: v rámci probírání látky je časově opravdu náročná, proto je potřeba ji vyčlenit dostatek času.

Pexeso

Popis aktivity: pexeso všichni asi známe, jeho podstatou je spojování stejných obrázků. Při metodě pexeso rozdáme každému studentovi jeden lísteček, na kterém může být pojem, definice, obrázek. Přičemž ve třídě existuje vždy dvojička, obrázek – pojem; definice – pojem; a úkolem studentů je najít ve třídě svou dvojici. Pro rychlejší orientaci a seřazení je dobré druhy kartiček barevně rozlišit, např. budou všechny pojmy modré barvy a definice zelené. Pokud student obdrží pojem, je si tím vědom, že hledá svou definici u spolužáka, který drží zelený papírek. Pokud se studenti ve dvojici najdou, usadí se. Poté, co se usadí poslední dvojice, představí každá dvojice jejich pojem vlastními slovy. Existuje i možnost modifikace této metody, která znamená, že k jednomu pojmu přiřazujeme více lístečků.[6] Využívala jsem to při přidělování činnosti orgánů činných v trestním řízení k vybraným orgánům.

Vhodné pro: mladší s obrázky a pojmy, starší s definicemi a pojmy.

Zařazení aktivity: vhodné při výkladu látky, například při rozdělení do nových skupin pro následnou metodu.

Sněhová koule

Popis aktivity: metoda sněhová koule tkví v nabalování studentů do aktivity a jejím několikerém opakování v rozšiřujících se skupinkách. Vhodnými úkoly k této metodě jsou úkoly na argumentaci, seřazování, vyhodnocování důležitosti atd. Příkladem užití sněhové koule je například vymyslet pět argumentů pro podporu nějakého práva či zákazu. Nejprve necháme každého samostatně vymyslet pět argumentů, následně je spojíme do dvojic, dvojice dále do čtveřic. A úkol při každém spojení opakujeme, důležitým aspektem této metody je, že se na všech argumentech musí shodnout celá skupina, proto je i vhodné se zvyšujícím se počtem členů v jednotlivých skupinách snižovat počet požadovaných výstupů. (Dvojice se musí shodnout na pěti argumentech, osmičlenný tým jen na třech). Podstatou metody je, že to, na čem se domluví dvojice, se mění při spojení s další dvojicí atd. Studenti si proto vyzkoušejí argumentovat pro obhajobu svých názorů.[7]

Pro zakončení metody je vhodné vybrat zástupce různých názorů a nechat je před třídou prezentovat důvody, na základě kterých si názor vytvořili. O přesvědčivosti důvodu může následně třída hlasovat. Dalším možným zakončením je rekapitulace cesty k jednotlivým výsledkům, kdo si prosadil svůj prvotní názor, kdo názor v průběhu metody změnil, zvláště u morálních dilemat je tato rekapitulace přínosnější než pouhá prezentace výstupů.

Vhodné pro: pro všechny studenty.

Zařazení aktivity: vhodné je aktivitu zařadit během vysvětlování látky.

Asociace

Popis aktivity: studenti jsou rozděleni do dvojic. Jeden z dvojice se vylosuje papírek s pojmem (je možné, aby sami studenti pojmy předtím napsali). Student, který si vytáhl papírek, musí popsat druhému daný pojem za použití pouze tří slov. Druhý hráč se zamyslí a odpoví. Pokud správně, dvojice získá 3 body. Pokud ne, lísteček se posune další dvojici. Pa už může získat pouze 2 body. Když stále nezvládne odpovědět, dochází k dalšímu posunu lístečku. Při každém dalším posunu může dvojice získat při uhodnutí pojmu už jen 1 bod. Za špatné odpovědi se body neodčítají.[8]

Vhodné pro: pro vyšší ročníky základní školy a studenty střední školy.

Zařazení aktivity: na závěr tématu pro ověření znalostí studentů.

Aktivity

Popis aktivity: obdobou metody asociace jsou aktivity, při kterých pojem můžete vysvětlit na základě kreslení, ústního popisu a pantomimy. Pro rychlejší průběh je vhodné zapojit pro výběr mezi těmito třemi možnostmi hrací kostku a určit, jaké číslo znamená jaký způsob vysvětlování pojmu. Modifikací může být vysvětlování pouze jedním způsobem, přičemž v oblasti práva je vhodné zařadit ústní popis.[9]

Vhodné pro: pro vyšší ročníky základní školy a studenty střední školy.

Zařazení aktivity: na závěr tématu pro ověření znalostí studentů.

---

[1] Mužík V. a kol. Abeceda pohybové aktivity dětí. Brno: Masarykova univerzita, 2019. Elportál. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js19/abeceda/web/pages/kapitola2.html.

[2] Poprvé s touto myšlenkou přišel v roce 1942 reklamní pracovník Alexander Osborn, jako specifickou metodu ji popsal ve své knize Your Creative Power, kapitola 33: How to organize a squad to create ideas.

[3] S vynálezem myšlenkových map přišel v 60. letech 20. století Tony Buzan. Opírá se o fakt, že lidský mozek myslí multilaterálně, nikoli lineárně. Viz. Myšlenkové mapy: probuďte svou kreativitu, zlepšete svou paměť, změňte svůj život. Brno: Computer Press, 2011, 213 s.

[4] Metoda definice je založena na samotném významu slova, kdy se studenti snaží co nejpřesněji vymezit danou problematiku, čímž si osvojují hranice problému.

[5] Valenta, J. Jednoduché metody dramatické výchovy (hraní rolí) ve výuce různých předmětů. Raadce učitele.3., Praha, Raabe 2003, C 2.9, 34 s.

[6] Volně inspirováno klasickou hrou PEXESO. Hra založená na podobném principu je však dobře známá i v anglosaském prostředí, nejčastěji pod názvy Pairs (1940), Memory (po roce 1946), případně Concentration Memory Game. 

[7] Madleňáková, L. Jak využít metodu street law při výuce práva, Olomouc, 2012. s. 32.

[8] Představa asociace, jako interakce mezi skutečně přijatými vjemy a vlastními představami a souvisejícími pocity, pochází od Platóna a Aristotela. Viz. Smith, E. E. & Kosslyn, S. M. Cognitive Psychology: Mind and Brain, Upper Saddle River, New Jersey: Pearson/Prentice Hall, 2007.

[9] Volně inspirováno hrou Aktivity.