Tímto příspěvkem chci některé výroky doktora Černého upřesnit a doplnit, případně také předložit další argumenty, díky kterým snad bude celý problém viděn v jiném světle. Zaprvé bych se rád vyjádřil k otázce vedlejší, ovšem velmi důležité. K úspěšnosti studentů v MOOC kurzech. Argument s nízkou úspěšností je totiž dost často dezinterpretován a zjednodušován, a to i čelními představiteli univerzit. MOOC kurzy se totiž staví do protikladu ke „klasickým“ univerzitním kurzům, kde je opticky úspěšnost o hodně vyšší. Uvědomit si ale musíme poznatek, že srovnáváme nesrovnatelné. V případě univerzitních kurzů jsou studenti motivováni nejen k dokončení kurzu samotného, naopak jejich motivace směřuje dále – a to primárně k zisku vysokoškolského diplomu. Jaká by byla úspěšnost jednotlivých kurzů, pokud by studenti neměli v zádech tvrdou vnější motivaci spočívající v tom, že v případě selhání v plnění kurzu student neuspěje ve své cestě k diplomu, a tedy několik let jeho práce přijde vniveč?

Navíc i samotná čísla jsou dezinterpretována. MOOC kurzům snižují vizuálně úspěšnost studenti, kteří si kurz zapíšou, ale nikdy do něj fakticky nepřijdou. U univerzitních kurzů ale přece tuhle úspěšnost neměříme. Tam úspěšnost měříme z množství studentů, kteří si kurz reálně závazně zapíšou – aniž by už měli možnost se odepsat. Zápisy a odzápisy v informačním systému statisticky neřešíme, a to až od doby, kdy je deadline zápisů kurzů. A to na některých fakultách bývá termín zápisu třeba i dva týdny od začátku semestru. Studenti tedy kurz klidně i dva týdny navštěvují, aby posléze zjistili, že jim nevyhovuje – a odepíší si jej. Celý tento postup ovšem nijak neovlivní úspěšnost v kurzu podle metrik, které v současnosti používáme. Základy statistiky nám říkají, abychom vedle sebe ke srovnání nestavěli dvě hodnoty, které jsou metodologicky odlišné. Přitom zde to děláme.

Když něco, tak u MOOCů by nás měl zajímat celkový počet úspěšných studentů. To už je vcelku srovnatelné s celkovým počtem úspěšných studentů v tradičních kurzech. Zde už ovšem jednoznačně hrají prim MOOCy. Je totiž pravdou, že odpadovost studentů je vysoká, ovšem když se do kurzu zapíše přes sto tisíc studentů, 5 % z tohoto množství je obrovské množství. Příkladem může být online kurz na MIT, ve kterém bylo úspěšných 7.157 studentů z celkových 150.000, kteří si kurz zapsali.^[1] Ostatně ani na odpadovost těch 95 % studentů nemůžeme nahlížet stejně jako na odpadovost v univerzitních kurzech nebo kvalifikačních kurzech, protože podle demografických výzkumů vysoké procento zapsaných studentů do MOOCů bylo jen zvědavých, co se obsahu kurzu týče.^[1] Tedy si kurz zapisovali s tím, že do něj nahlédnou a ne nutně jej dokončí. To u univerzitních kurzů neplatí.

V neposlední řadě bych rád zdůraznil roli designu studijního procesu. Kupříkladu na naší platformě Nostis máme úspěšnost studentů kolem 30 % pro jednotlivé kurzy. Je to dáno naším odlišným přístupem, kdy kurzy je možné studovat a dostat se k jejich obsahu i bez nutnosti vytváření uživatelského účtu nebo „upsání“ se do kurzu. Máme k tomu své důvody. Pro vzdělávací proces je to z našeho pohledu efektivnější. Je tak třeba brát v potaz také individuální povahu jednotlivých platforem a uvědomit si, že s odpadovostí studentů se dá pracovat a není to fixní veličina.

Pojďme se ale bavit o myšlence MOOCů samotné. Jsou MOOC kurzy skutečně na úpadku? Domnívám se, že trend, který MOOCy spustily, nemůžeme chápat pouze ve spojitosti s MOOCy, jak je známe dnes. Vývoj v žádném lidském odvětví neprobíhá stylem, kdy je jedna myšlenka nahrazována jinou. Myšlenky jsou dále rozvíjeny. Vyvíjí se také všechno, co je na těchto myšlenkách založeno. Neříkám, že MOOCy budou za 50 let stejné jako dnes. To by bylo ostatně v oblasti, která se tak prudce rozvíjí, obrovské zaspání. Možná, že ani nic, co bychom MOOCy dnes nazvali, už nebude existovat. Vzdělávací nástroje možná budou vypadat úplně jinak. Znamená to ale, že jsou MOOCy na ústupu? Trend online vzdělávání, který MOOC kurzy odstartovaly, je na prudkém vzestupu. Kolik dalších e-learningových platforem zabývajících se tvorbou samostatně stojících online kurzů se v posledních letech objevilo. Coursera a edX zdaleka nejsou jediná místa, kde se dá studovat kvalitní a ucelené kurzy online.  Velkou úroveň má třeba ne až tak dávno spuštěný Masterclass. Ostatně i Masarykova univerzita ve výše zmíněném článku prezentuje spuštění dvou svých platforem s online kurzy. Náš Nostis se rozšiřuje z jedné české univerzity na druhou (jeden MOOC jsme již s Masarykovou univerzitou spustili, další je již těsně před spuštěním, zanedlouho bude zveřejněn i kurz z Univerzity Karlovy). Nechápu tedy, v čem přesně vidí Michal Černý ten úpadek MOOC kurzů. Tvoří se méně kurzů než dříve? Ubývají univerzity, které je poskytují? V obou případech je odpověď negativní. Naopak – v poslední době se k univerzitám poskytujícím online kurzy přidala i Oxfordská univerzita.

Dle statistik Class Central je počet univerzit angažujících se v MOOC kurzích již více než 500, k dispozici je přes 4200 kurzů a jen za rok 2015 se jich zúčastnilo přes 35 milionů studentů. I pokud bychom brali míru dokončení jako pětiprocentní, tak to máme přes 1,75 milionu úspěšných absolventů během jediného roku! V roce 2015 se do MOOC kurzů zapsalo více lidí než v součtu od konce roku 2011 do roku 2015. Jenom Coursera samotná má v současné době přes 17 milionů registrovaných uživatelů.

Domnívám se, a vyplývá to z našich vlastních dvouletých zkušeností, kdy se MOOC kurzům v prostředí České republiky věnujeme, že povědomí o MOOC kurzech je prozatím, alespoň v České republice, minimální. A to jak mezi potenciálními studenty, tak (a to je ještě více alarmující) mezi vedením univerzit. Ačkoliv tvorbu otevřených e-learningových materiálech najdeme v dlouhodobých záměrech téměř všech českých univerzit, tak největší bariérou pro spolupráci s univerzitami pro nás v současné době je, že musíme představitelům univerzit vysvětlovat, co že to přesně MOOC kurzy jsou a jak fungují.

V neposlední řadě je třeba se vyjádřit i k rozdílu mezi českým a americkým prostředí. Přiznávám, že české MOOC kurzy nikdy nebudou tak „masové“ jako kurzy amerických univerzit. Jednou věcí je, že Masarykova univerzita či Univerzita Palackého zkrátka nikdy nebudou mít takový zvuk jako Harvard či Stanford. Druhou otázkou je jazyk – naší mateřštinou zkrátka hovoří jen těch deset milionů lidí žijících v naší malé kotlině. To ale neznamená, že české kurzy nemohou být prospěšné a překonat svým potenciálem vzdělávat kurzy univerzitní. Prvním kurzem spuštěným na platformě Nostis byl MOOC Základních práv. Ten byl vytvořen po vzoru kurzu, který je vyučován tradiční formou na Právnické fakultě Univerzity Palackého. Každoročně se ho účastní mezi 250-300 studenty. Do našeho MOOC kurzu se k dnešnímu dni (tedy za období víceméně právě jednoho roku od spuštění) zapsalo téměř 1.200 studentů, přičemž certifikát jsme vystavili 315 z nich. V tom jsme za jeden rok překonali kurz, který se vyučuje tradiční formou, jak v celkovém počtu úspěšných studentů, tak dokonce téměř čtyřnásobně v počtu studentů, kteří se do kurzu zapsali. A to ani nepočítáme studenty, kteří se neregistrovali a jen si „proklikávali“ videa.^[2] V tom je hodnota MOOC kurzů. I v naší malé české kotlině je očividně dost prostoru pro to, abychom využili hromadnější metody vzdělávání. Co se týče právní oblasti, což je hlavní ohnisko zájmu spolku Nugis Finem, studovat na právnických fakultách má jen malé procento populace, díky online kurzům se tento prostor otevírá každému, kdo má zájem.

A moje poslední poznámka – a tou jsou peníze. V USA si univerzity musí své financování daleko více než zde zajistit samy. V České republice univerzity financuje prakticky jen stát. Ať už je to formou peněz na studenty či peněz na vědu. Jistě, univerzity i podnikají, ale jejich příjmy z této oblasti (a budu moc rád, když mě v případě mého omylu někdo opraví) jsou v porovnání s celkovým rozpočtem minimální. Jinými slovy – to, že se nepodařilo najít dle slov prorektora Ivana Malého „funkční obchodní model“ beru spíše jako alibismus. Projektové peníze byly, jsou a budou – je to pouze o to, jak moc účelně byly v uplynulých letech vynakládány. E-learningové systémy tvořené českými univerzitami jsou, přiznejme si to, tragické. A to i přes stovky milionů korun, které se do nich z veřejných prostředků „nalily“.

Tím bych svoji reakci rád ukončil. Mým cílem zde bylo zkusit v článku prezentovaná tvrzení ukázat trošku v jiném světle. Zároveň vyvrátit některé mýty, které se kolem MOOC kurzů točí a které nám velmi znesnadňují práci. Rozhodně jsem nechtěl jen bezhlavě kritizovat, ostatně Michala Černého považuji za svého dobrého kamaráda a v případě naší platformy Nostis nám několikrát poskytoval své cenné zkušenosti a rady, za což jsme mu v Nugis Finem i já osobně velmi vděční. V některých věcech máme zkrátka pouze na potenciál MOOCů jiný názor a stejně tak současné trendy vnímáme jinak.